Aya.

Kapitola třetí

„Dobré ráno.”
Tak mně právě asi vyskočilo srdce z těla, jak jsem se lekla. Pak jsem se lekla ještě jednou, protože jsem dostala romantickou pusu do vlasů.

„Čau?”
Řekla jsem stejně nervózně a snažila dodat mýmu tónu dávku nasranosti, aby Adriánek pochopil, že se má omluvit za to, co mi proved a taky, že by ho hocha mohlo napadnout odejít.

Očividně to vůbec nepomohlo, protože mi fakt ultra sladce řekl: „Moc si toho ze včera nepamatuju, ale myslim, že to bylo fajn.”
Ježiši drž hubu a opusť můj byt, abych se mohla v klidu dospat. Hned bych propleskla moje minulý já, který bylo před rokem a půl smutný z toho, že mě v tý kavárně tolik ponížil, a že jsem dokonce párkrát slzu uronila.

„Pavel, viď? “ To jsem prostě musela. Neměl mě ignorovat, debil.

Dlouhý, trapný ticho. Hned do chvíle, než si všimnu, že tady nestojí jenom řeč..Potutelně se na mě usmál a řekl: „Moc ti to sluší, vypadáš skvěle. Nezhubla jsi?“ Mám se smát nebo brečet? Tohle je fakt zlej sen, ze kterýho se potřebuju fakt hodně probudit. A jasně, že zhubla. Jsem dostala multisportku, debile.